Home Dr. Gianni Agnelli
Dr. Gianni Agnelli
Napsal uživatel marko   
Neděle, 18 Září 2011 14:16

Charismatický průmyslník a hlavní akcionář společnosti FIAT byl nejbohatším mužem v moderních italských dějinách, ale hlavně symbolem kapitalismu během druhé poloviny 20. Století. L'Avvocato (právník), jak se mu přezdívalo, byl považován za skutečného krále Itálie. V zemi, kde většina veřejných činitelů převážně mluvila, byl vnímán Agnelli jako muž činu.

Jeho postava byla známá po celém světě nejen pro vynikající, lehce výstřední módní styl, který ovlivnil italskou a mezinárodní pánskou módu, ale i pro své styky s vlivnými lidmi. Stal se členem mnoha mezinárodních organizací. Od roku 1958 se začal objevovat v klubu Bilderberg, David Rockefeller jej jmenoval do Mezinárodního poradního výboru (IAC) v Chase Manhattan Bank. Agnelli se stal významným společníkem v newyorském Rockefeller Center.

Bylo naprosto normální, když novináři požádali Agnelliho o komentář k politice, ekonomice ale i třeba fotbalu nebo trendům v oblečení. Časopis Esquire označil Agnelliho jako jednoho z pěti nejlépe oblečených mužů v historii světa, prestižní časopis The Rake jej označil "The Rake of Riviera". Měl opálenou vrásčitou tvář, bílou košili s límečkem, hodinky nosil přes manžety, výrazné společenské boty, specifické kravaty. Pro Italy byl ikonou a dokonalým ztělesněním obrazu, kterým by chtěli sami zapůsobit na zbytek světa: úspěšný, bohatý, inteligentní a sexy.

Italský kapitalismus byl vždy ovládán hrstkou rodin ze severu Salotto Buono, mezi kterými byla rodina Agnelli vždy považována za primus inter pares. Gianni se narodil se jako prvorozený syn dne 12.3.1921 prominentnímu italskému průmyslníkovi Edoardo Agnellimu. Křestní jméno dostal po dědečkovi, zakladateli italského automobilového koncernu FIAT.

Navštěvoval Pineroloskou akademii, v roce 1940 Itálie vstoupila do druhé světové války, tam sloužil jako důstojník italských tankistů na ruské frontě, kde byl dvakrát raněn. Poté, co Itálie skončila se svou účastí po boku hitlerovského Německa, zapojil se bojů jako důstojník po boku amerických vojsk.

Po válce vystudoval právo na univerzitě v Turíně, ačkoli se advokacii nikdy poté nevěnoval. Giannimu řekl jeho děd na svém sklonku života, aby si na čas užíval si života a vše pustil z hlavy. Vnuk se podle toho později zařídil. Byl jedním z největších playboyů západního světa, udržoval mimo jiné poměr s herečkou Anitou Ekberg, nebo Pamelou Harriman, užíval si v palácích, kasinech ve vyhlášených zimních střediscích, jezdil rychlými auty, létal helikoptérami a proháněl se v silných člunech. Tento styl života ho ovšem dohnal v jeho třiceti letech na francouzské riviéře. Při cestě z jednoho divokého mejdanu v Cannes do Monte Carla dostalo nad ránem jeho Ferrari smyk a narazil s ním do náklaďáku. Díky zranění od té doby kulhal, ale po této nehodě zároveň přehodnotil své priority. Usadil se a začal pracovat v rodinném podniku, kde se stal místopředsedou a v roce 1953 se oženil s neapolskou princeznou Marella Caracciolo di Castagneto. Přesto jeho sentimentální milostné eskapády pokračovaly i po jeho manželství… „Miloval jsem v životě vše krásné. A krásná žena je nejkrásnější ze všeho."

Když v roce 1966 předseda a výkonný ředitel FIATu Dr. Valetta odešel do důchodu, ujal se vedoucí funkce sám Agnelli. Za pomoci svého mladšího bratra Umberta zkonsolidoval domácí a zahraniční vztahy, dojednal mezinárodní aliance, otevřel závody v Jižní Americe, zakládal společné podniky jako Iveco, mezinárodní aliance ( SEAT, Zastava, FSO-FSM Polsko a další) a poslal FIAT do rychlého pruhu autostrády automobilové produkce. Jeden z největších obchodů uzavřel v roce 1966 prodejem licence na vůz FIAT 124 do Sovětského svazu. Agnelli dokázal prolomit bariéru mezi východem a západem, když zprostředkoval úvěr od Italské vlády Sovětskému svazu na výstavbu výstavbu gigantického automobilového komplexu AvtoVAZ na dvou miliónech čtverečních metrů ve městě Togliatti ( Stavropol byl v roce 1964 pojmenovaném po zesnulém italském komunistickém vůdci Palmiro Togliattim). AvtoVAZ byl postaven pod dohledem Italských inženýrů a stal se i díky progresivním západním technologiím nejmodernější automobilkou na světě a dodnes je schopen produkovat přes milion vozů ročně. Úvěr měl být z části splácen surovinami, mj. dodávkou ocelových plechů. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že tyto sovětské byly příčinou pozdější časté koroze Fiatů…

Ostatně licenci zmíněného FIATu 124 (auto roku 1966) Agnelli dokázal prodat ještě několikrát, například španělskému SEATu, tureckému Tofasu, Indickému Premieru, okrajově se produkoval i v Bulharsku nebo Jižní Koreji (KIA 124). FIAT 124 se stal kultovním vozem, ve svých klonech je jedním z největších prodejních automobilových šlágrů všech dob s více než15 milionů prodaných kusů po celém světě. Díky fosilii v podobě posledního klonu VAZ 2105 se v Rusku vyrábí dodnes.



Bratři Agnelliové se dokázali velmi dobře pohybovat mezi kapitalismem, komunismem, konzervatismem i kolektivismem, New Yorkem, Římem, Tripolisem nebo Moskvou, což u lidí vzbuzovalo nedůvěru ale zároveň obdiv.

V 70. letech během ropné krize Gianni prodal libyjské investiční společnosti Lafico, vlastněnou plukovníkem Kaddáfím, deset procent FIATu ( Lafico vlastní 2% podíl dodnes ). V sedmdesátých letech sílila v Itálii levice, vznikaly sociální konflikty, příslušníci levicových brigád terorizovali univerzity, pravičáky i členy bohatých rodin a ze všeho nejvíc nenáviděli rodinu Agnelli, které se mstili na FIATu, celá sedmdesátá léta jej sužovaly násilné akce, vraždy, stávky a demonstrace, které se podepsaly na kvalitě vozů i finanční situaci koncernu.

V tomto neklidném období bylo naprosto normální, že tovární dělníci v Turíně, kteří hlasovali pro komunistickou stranu a účastnili se levicových stávek a demonstrací proti FIATu a Agnelliům, šli o víkendu fandit zápasům FC Juventus, který ovládá rodina Agnelli od roku 1923 jako majoritní vlastník dodnes (mimochodem, 7,5% podíl je v držení spol. Lafico plukovníka Kaddáfího).

Počátkem koncem 70. let už ovšem Agnelli odmítal dále ustupovat a kopl do stolu. Dosadil do vedoucích funkcí krizové manažery, kteří nekompromisně zredukovali pracovní síly a soustředili se na optimalizaci výroby a celkovou prosperitu společnosti.

Agnelli neměl problém přesvědčit většinu Italů o tom, že "co je dobré pro FIAT, je dobré pro Itálii". Dokázal přesvědčit politickou moc, aby podpořila individuální motorismus na úkor hromadné dopravy, obzvláště mohutnou výstavbou dopravní infrastruktury v podobě silnic a dálnic. Od padesátých až sedmdesátých let se počet obyvatel Turína zdvojnásobil, FIAT využíval levné pracovní síly, které byly k dispozici, ovšem otázku bydlení a jiné problémy ponechal na státu. Při propouštění 14.000 zaměstnanců koncem 70.let uhradil FIATu 90% nákladů stát. Kritici zdůrazňovali, že ve všech činnostech Agnelli hájí hlavně zájmy své rodiny, bez ohledu na případné škody způsobené národu. Považovali FIAT za vládou protěžovanou společnost, které se přizpůsobují pracovní a daňové zákony. Byl vnímán jako muž, který se nadále obohacuje, zatímco Itálie chudne. Agnelli ovšem nikdy na tato obvinění nereagoval.

Po nastolených změnách předvedl FIAT počátkem osmdesátých let pozoruhodný comeback, čímž posílil i ekonomicky. Ovšem v roce 1993 byla společnost postižena do té doby nejhorší evropskou poválečnou recesí a ocitla se v propadu. Podíl na trhu od roku 1988 postupně slábl jak v Itálii tak v Evropě. FIAT dostal finanční injekci, ovšem od investorů dostal podmínku, že Agnelli zůstane jako předseda a svůj odchod do důchodu odloží. V roce 1994 se prodeje zvedly a v roce 1997 skupina FIAT hlásila rekordní zisky. V roce 1997 Agnelli oznámil, že opouští místo ředitele, ale zůstane jako čestný předseda. Prvorozený Edoardo Agnelli post ředitele ovšem nepřevzal, o automobilový průmysl nikdy neprojevil zájem, jako citově labilní osoba propadl drogám a mysticismu. Místo měl převzít synovec Giovanni (syn Umberta), ovšem ten zemřel na rakovinu. Vedení společnost tedy v roce 1997 převzal vnuk John Elkann (syn Gianniho dcery Margherity), kterému při převzetí bylo 21 let. Gianni Agnelli zemřel 24. ledna 2003, a otázkou zůstává, nakolik bude jeho nástupce zdatný s dalším vedením rodinného podniku. John a zvláště jeho bratr Lapo Elkann (který se stará o marketing FIATu) se výstředním stylem oblékání a pohybem ve vyšší společnosti svému legendárnímu předkovi podobají a jejich život bývá též častým tématem bulváru.




_____

FIAT SpA nejsou jenom osobní automobily (FIAT, Lancia, AR, Maserati, Ferrari a částečne Chrysler/Jeep), přesto divize FIAT Auto stále tvoří 42 procent příjmů koncernu. Mezi další činnosti patří výroba komponentů pro automobilový průmysl, automatizace, autobusy a nákladní vozy, železniční systémy, vydavatelství, pojišťovny, potravinářské a stavební firmy.

 

 

Valid XHTML and CSS.