240D 3.0 |
Napsal uživatel Mario Zetík |
Pondělí, 08 Únor 2010 18:54 |
Dnes si asi někteří z Vás ťukají na čelo. Od roku 1936 si vznětovým motorem poháněné cestovní automobily Mercedes-Benz získali vynikající jméno ale vždy jako taxík nebo pracovní vůz úspěšného živnostníka či vyššího úředníka kladoucího důraz na náklady. I v roce 1974, kdy poprvé zaburácely pod kapotou vznětových modelů Mercedes-Benz více čtyři válce, se hodně lidí podivovalo. A proč víceválcový dieselův motor a proč válců zrovna pět? Pojďme se podívat na cestu, kterou před více než 35ti let nastoupily výkonné diesely od mercedesu.
V roce 1973 se Stuttgartští rozhodli omladit stěžejní model, střední třídu s typovým označením W115 a W114. Pro čtyřválcové modely W115, připravila automobilka nejenom vzhledové úpravy, ale i dva nové motory. Nový model se vzhledově lišil již na první pohled mnohem například nižší maskou chladiče a jinými světlomety vepředu a hlavně vzadu. Ty dostaly typický klavírní relief odolávající zašpinění.
Z "kraťase" se stal "žralok", model /8 po modelové péči Techniky pod kapotou se změny dotkly také. Benzínový motor M115 dostal zdvihový objem zvýšený na 2,3L a nový dieselový OM616 nabídl další 2 decilitry zdvihového objemu a 5 koní výkonu. Naftový agregátl odvozený od staršího „dieselu“ OM615 vznikl hlavně převrtáním a nepatrnými změnami v systému přípravy směsi. I odborník motory od sebe zvenčí prakticky nemá šanci poznat. Zvýšený zdvihový objem 2,4L krmilo řadové vstřikovací čerpadlo Bosch s o 0,5mm větším zdvihem vaček.
Quo Vadis, Diesel? Nový, větší, vznětový motor připravil základ do té doby nejvýkonnějšímu vznětovému agregátu Mercedes-Benz v osobních automobilech. Rok po představení čtyřválce se představil pětiválcový OM617 sdílející s menším motorem všechny použitelné součásti. Ptáte se, proč takový podivný počet válců? Inu, velký čtyřválec po zkušenostech kolegů z užitkových vozidel nepřicházel v úvahu pro své s luxusním automobilem neslučitelné vibrace a litinový šestiválec již vycházel příliš dlouhý a těžký. Jízdní vlastnosti by těžce poznamenala beznadějně přetížená příď. Kompromisní pětiválec nebyl v motorářském oboru už tehdy i jako vznětový motor úplnou novinkou, ale v osobním automobilu se toto řešení považovalo za odvážné. Pětiválec připadl řadě W115, řadu W114 jste tedy mohli snadno odlišit užitím výhradně šestiválcové pohonné jednotky.
Víc válců, víc umí Zcela zásadní změnou bylo startování motoru. Žhavení i start se do té doby provádělo povytahováním táhla. Spínací skříňka měla na starosti pouze sepnutí elektrické sítě a odemčení volantu. U nového modelu zmizelo nejenom pro mercedesy typické táhlo a kontrolní žhavič v palubní desce. Ten podle intenzity svitu a vnější teploty pomáhal odhadovat řidič okamžik startu. Kontakty spouštěče se dostali do akce povytažením táhla o pozici výše. Motor se vypínal zatlačením a podržením táhla v poloze u přístrojové desky. Pětiválec dostal spínací skříňku s funkcí žhavení a kontrolku do palubní desky jak je známe i dnes. Vhodný okamžik pro spuštění motoru oznamovala řidiči kontrolka žhavení zhasnutím. Žhavící svíčky ještě nějakou dobu dostávaly energii pro dožhavení, aby motor krátce po roztočení nezhasl. Jednoduchá elektrická řídící jednotka čas startu i interval dožhavení určila změřením teploty bloku motoru.
Vstřícnější k posádce Tak jako ostatní modely značky nabízel se i nejsilnější „diesel“ s manuální nebo automatickou čtyřstupňovou převodovkou. Jeho 59kW (80 koní) a „závratných“ 17,5mkg (cca 172Nm) kroutícího momentu se postaralo o zrychlení na 100km/h za baťovských 19,9 vteřiny a maximální rychlost udávaná výrobcem byla 148km/h. Pro srovnání, model 240D se dopracoval se svými 48kW (65koní) na „stovku“ za 24,6 vteřiny a dosáhl na 138km/h rychlost. Automatická převodovka nějakou dodanou energii spotřebovala pro svoji činnost a temperament vozu samozřejmě poněkud tlumila. Ano, o rychlost tady skutečně zatím nešlo, i když nyní se naftový mercedes mohl na dálnici konečně tvářit alespoň trochu suverénněji. Vždyť teprve nedávno ze silnic začaly mizet poválečné modely 170D s výkonem sotva polovičním! Šlo o pružnost a kulturu u vozidel hnaných vznětovým motorem do té doby nevídanou.
S radostí, a pětiválcovým zvukem, k novým metám Nepřeplňované komůrkové agregáty s kompresním poměrem 21, lépe než absolutní čísla, charakterizovala vynikající pružnost a jadrný až drsný zvuk pětiválce. Ten jistě alespoň psychologicky pár řehtajicích koní přidal. Přesto, aby i tyto motory alespoň trochu jely, bylo zapotřebí je točit. Naštěstí relativně nízká střední pístová rychlost nebránila válcům v rychlém pohybu a povolené otáčky končily hodnotou až 4700ot./min. Na zadním víku se pyšnilo netradiční označení modelu: 240D 3.0. Tedy podobně jak tomu bylo u zážehových top modelů i zde výrobce neopomněl zdůraznit atraktivnější než běžný model.
Nová etapa autobilismu byla zahájena Poněkud optimisticky udávaná průměrná spotřeba paliva cca 11L byla obvykle v dobových testech o litr – dva větší. Tehdejší maziva ale nepodporovaly motor tolik jako dnešní lehkoběžné oleje i ta nafta bývá dnes kvalitnější, ale hlavně metodika měření je mnohem přísnější. Zákazníci o silnější vznětový motor přesto měli zájem, bylo vykročeno.
Takto uspořádáná kliková hřídel je charakteristická pouze pro lichý počet válců |