se nestačím divit, jeden staatskripl vedle druhého, samý podvodník, ulejvák a budižkničemu
já jsem byl za mlada velký militarista, armáda mě bavila, ale všemi možnými postupy jsem se snažil nejít na vojnu, jelikož jsem se bál jak fyzické zátěže, tak nemám rád kolektivy a ten postsocialistický bordel jsem taky moc nechtěl poznat
no nakonec mě odvedli i přes silnou zdravotní složku, alergie, na výšce jsem pak ještě dostal z toho stresu nějaké žlučníkové záchvaty, problémy s žaludkem atd... ale nic naplat, párkrát přišel povolávák, musel jsem vždycky onemocnět, ale napotřetí už to bylo i s výhružkou a za trest až na druhý konec republiky k dělostřelcům. Tam jsem byl naštěstí jako, sice neúspěšný, ale při té hrůze jeden z mála, částečný vysokoškolák po měsíčním přijímači vyslán na poddůstojnickou školu do Vyškova, tam to bylo super oproti té hrůze v lesích v kasárnách, brr, každý víkend doma, inteligentní lidi, no tam jsem pomalu začal přemýšlet, když už jsem tady, dám se k vojenské policii, to mě vždycky lákalo, ale nějak jsem nestíhal fyzicky, až jsem se ocitl u doktora, ten mě chtěl nejdřív vyléčit, že diagnoza lenost, ale jak se zakoukal do papírů, prohlásil, že na vojenských správách je banda tupců a jak jsem se vůbec dostal k průzkumákům?, no jel jsem spěšným vlakem do vojenské nemocnice Brno a na vánoce jsem už byl doma, po cca 3 měsících v armádě
za rok byl nový přezkum, ale to byla už jen formalita, takže jsem si přinesl modrou knížku.