Počasí se moc netvářilo, ale co je v Německu nemusí zákonitě být na druhé straně Alp
Cesta přes celé Německo do Bregenz u Bodamského jezera byla sice nudná a plná dešťových přeháněk, ale jen co se na horizontu objevily majestátní Alpy, vše kolem bylo rázem zalito sluncem Z Rakouska jsme přejeli do lichtenštejnského Vaduzu (chudákov live) a dále přes švýcarský Chur a padák za San Bernardino na Luganské jezero. Pak už to přes Chiasso bylo jen kousek do města Como, kde se nám povedlo sehnat na italské poměry velice slušný hotel
Večer jsme se šli ještě projít k jezeru Como a okusit mimochodem velice dobré a kupodivu i suché chiati.
V sobotu byla akce pro veřejnost uzavřena, což jsme se dozvěděli až u bran Villa D´Este. Každopádně mě pobavilo, že z parkoviště od Villa Erba jsme se bez průkazek dostali do trasferu k D´Este (cca. 500m dokopce), který zajišťovalo BMW (flotila cca. 20 černých 7-er lang). Dále už sorry jen pro účastníky a friends of concorso (min.740€ za den po celou akci tzn. 4x).
Rozhodli jsme se tedy vyrazit na prohlídku zahrad Villa Melzi v Bellagiu a já si vzpoměl na Tana Caridiho, jak šel po těch schodech bezostyšně vydírat Dr.Raziho v této nádherné vile. Cesta podél jezera byla úzká, ale výhled byl skvělý. Každý den bych těch 21km do Como jezdit nechtěl, protože rychlostní průměr nad 20km/h by se rovnal sebevraždě. Zahrada byla fascinující stejně jako vila a dokážu si představit motivaci tvůrců seriálu Chobotnice při výběru této lokace.
Odpoledne jsme vyrazili na shopping do Milana a i když pršelo, tak to bylo fajn. Všechno je pod střechou a mimo designérských obchodů mají v galerii Viktora Emanuela II i moc dobrou pizzu s mořskými potvorami
Italy jsem x-krát proklel za jejich opravdu idiotské dopravní značení… V neděli ráno vysvitlo slunce a přišel čas na hlavní bod programu ve Villa Erba. Na trávníku před majestátní vilou stálo cca. 50 historických aut a několik konceptů, které tam prezentovali karosárny a výrobci (BMW Gran Lusso, Aston Martin, Pininfarina, Zagato). U mě bezkonkurenčně vyhrála světle modrá Miura, ale vlastně všechna auta včetně šedého BMW M1 Jürgena Neerpasche a Bugatti Atlantic Ralpha Laurenta stála opravdu za to. Malinko mě zarazila expozice Corvette klubu v tomto prostředí a nikdy jsem neviděl tolik BMW Z8 na jednom místě
Chtěli jsme mít s mojí milou společnou fotku před vilou, takže jsem poprosil 2 opodál stojící starší fotografy oba ověšené 3 kanóny za statisíce. Ten pán nedržel malinký automat asi nikdy v ruce a druhý to velice jízlivě komentoval. Výsledek byl ovšem perfektní a myslím si, že oba pánové reklamy do supermarketů evidentně nefotili
Cesta zpět přes Alpy do Bregenz byla opět nádherná včetně počasí, ale Německo nás opět uvedlo do uplakané reality střední Evropy.
Byl to každopádně skvělý zážitek a v létě bychom chtěli vyrazit do těch míst ještě jednou. Tentokrát na týden a s E500
