Pětidenní vejlet Rakouskem a Itálií

[Radek]

Tak jsem se tu nechal inspirovat a vyrazili jsme s kamarádem na pětidenní vejlet na jih.

Vyjeli jsme ve středu hodně časně ráno z Kralup přes Písek, ČB, Linz po A1 až na exit Worchdorf, kde jsme vzhledem k příznivému času odbočili z A1 a kochali se krajinou Traunsee přes lázně Ischl, Goisern na Pass Gschütt směrem na Golling, kde jsme najeli na chvilku na Tauernautobahn, abychom za chvíli sjeli do údolí Salzach. Klasický okruh přes Zell am See okolo jezera s bádáním, kdepak ten Beran s Dobrovoulnou asi mají tu salaš  Dále Salzachtalem a placeným 5.2 km tunelem Felbertauern, kterým jsme vyústili do jižního Tyrolska. V Lienzu jsme sice správně odbočili vpravo ale pak se navigace nějak pomátla a tak byl čas vyndat papírovou mapu a zjistit, že jsme minuli cílové údolí Lesachtal. Nakonec jsme se ale nějak v sedmnáct hodin dostali do rezervovaného hotelu Weiler http://hotel-weiler.at/ v malebném Obertilliachu v 1500 m.n.m., kde jsme tak tak stihli vyndat tašky a začalo krupobití. Degustační večeře o pěti chodech přišla vhod a padli jsme spánkem spravedlivých…

Druhý den jsme vstali do krásného počasí a po snídani vyrazili tímto vysoce položeným údolím do městečka Kötschach-Mauthen, kde jsme z auta omyli hlínu a větve, které přineslo krupobití. Vyrazili jsme dál na jih přes vysokohorský průsmyk Plöckenpass (bez mýta), který je branou do Itálie. Brutální kontrast řádu a čistoty Rakouska s totální anarchií a nepořádkem Itálie nám přišel až komický. Další cíl a plán cesty nebyl, tak jsme natočili kormidlo na Trieste. S vyhnutím se placených úseků jsme tedy jeli přes Tolmezzo a okreskama kolem Udine. TomTom se opět někde v Cividale del Friuli pomátl a zavedl nás na tři metry široké okresky mezi vinohradama do ryzí Itálie, směřovali jsme dál na jih a za chvíli už všude řvaly cikády. Konečně hluboko pod útesem pod námi moře! Do Trieste jsme dorazili ze západu po pobřeží. Nejdříve jsme se jeli podívat do přístavu v centru a pak jsme to stočili zpět na západ, kde byla pauza s perfektním koupáním. Původně plánovanou Istrii jsme s kamarádem zamítli. Spíše ze zvědavosti jsem se prostě chtěl podívat do Grado – Bibione – Caorle, jestli je to tam opravdu teda hnusný, stačilo nám to Grado….  Co dál ve tři odpoledne? Cíl byl Lago di Garda s tím, že se cestou někde vyspíme. TomTom opět nezklamal a vedl nás někam na Sicílii, asi mu bylo v těch 38mi stupních za sklem trochu mdlo, ale když dostal výchovnou facku, tak začal sekat latinu. Po chvíli jsme se nechali pohltit italskou náturou a trochu to rozjeli nudnou krajinou rovin kolem Benátek, Padovy a Verony, kde se dokola střídala maximální povolená rychlost padesát a šedesát… takže se jelo stále sto i městy v souladu s okolním provozem  Na Carabinieri bylo prostě moc vedro, tak byly vidět jen lokální muži zákona, ale ty si většinou dávali 24h siestu podél silnic uklizeni na větších klimatizovaných pupmách. Nakonec jsme ve 23h našli hotel asi 5 km před jezerem v Castelnuovo del Garda: http://www.hoteldore.it ,kterej zrovna nebyl nejhezčí, ale co by člověk za 85 éček před půlnocí jinýho hledal. Bacha maj tam mravence a na chodbě dokola houkající požární čidlo…

Po snídani jsme nakopli vochtl a dojeli k Lagu vocpoda  Jižní rovinatá – luxusnější a dražší část nás moc nebavila i když pohled na obrovský příboj, proti kterému bylo středozemní moře v Terstu klidnej rybník mě dostal. Metrové vlny narážely na břeh a stříkaly daleko až na anglický trávník vil Berlusconiho kámošů v první brázdě. Vyrazili jsme po západním břebu přes Saló, Madernu, kolem pompézních hotelů zašlé slávy přesně, jak psal Honza. Hledali jsme tunel – galerii, který je v úvodní scéně Quantum of Solace a v horní části jej našli! Severní část jezera, kde se zvedají hory nám přišla o hodně hezčí, ale každá část jezera má své krásy a nikde to není stejné. Dorazili jsme do Riva del Garda a prošli si promenádu v Nago-Torbole. Potom jsme chtěli ještě projet východní břeh, který je zase jiný a nádherný, ale někde v Brenzone jsme dali pauzu a potom už se nám na jih nechtělo. Vyrazili jsme teda na sever s tím, že cíl cesty bude pro tento den vysokohorské Moso in Passiria. Impozantním rovným stoupákem 12% Torbole-Nago jsme od jezera rychle nabírali nadmořskou výšku směr Arco. Výhled byl famózní a krajina okresek Trento - Bolzano – Merano byla nádherná a nezapomenutelná. Někde v těch místech jsme zastavili a nakoupili asi 2kg Parmesánu domů, pečivo, sýry a prošut na piknik, kterej jsme dali až někde před Meranem. V Meranu jsme ale navštívili ještě supermarket a dokoupili další italské speciality domů. Na předražené pumpě (jako jsou v itálii všechny) mě drzej italskej tankující fracek klepající na okno abych už teda vystoupil a řekl mu co chci vytočil, tak jsem si z trucu vzal jen žejdlík s tím, že dotankuju až za čárou. Když jsme dorazili v 18h do Moso in Pasiria při představě, co zase najdeme za hotel jsme se rozhodli přejet těch 30km už do Rakouska a tam se ubytovat trochu kulturně. Před námi byl ale vysokohorský průsmyk Passo del Rombo a rakouský Timmelsjoch, který měl otevřeno do 20h. V mapě se to jevilo jako pár serpentin, tak jsme vyrazili. Musím říci, že jsme byli trochu šokováni. Auto jsme nepotkali žádný, jen motorkáře, většinou se za mnou poslušně řadili, když jsem před zatáčkama řadil za jedna. Nejvyšší pasáž silnice byla 2.509 m.n.m. Zaplatili jsme mýtné na rakouské straně a jeli liduprázdným Ötztalem známými horskými středisky jako Hochgurgl, Sölden, s bezpočtem obrovských uzavřených hotelů, které se v mimo sezonu podobali městu duchů. Hledali jsme nocleh. V nočním Innsbrucku nás překvapily kněžky lásky lemující každou lavičku hlavní třídy, které bych tam nečekal. Pokračovali jsme (sami) na Hall a v obci Volders jsme opět ve 23h v hustém lijáku našli krásný Landgasthof Jaggerwirt http://www.jagerwirt.com/ Rozvážný majitel zrovna koukal se třemi štamgasty na euro, zřejmě jsme tam byli sami, tak nám dal klíče a nic neřešil 

Ráno zase selská snídaně jak se na Rakousko patří. Kamarád měl po operaci nohu, tak mě vůbec nemohl střídat, takže jsem měl čtvrtý den po 1700km v těch vedrech docela dost, tak jsme se vrátili do Innsbrucku a jen tak zevlovali. Odpoledne jsme se rozhodli vyrazit přes Kitzbühel do Zell am See, kde jsme se chtěli ubytovat v osvědčeném českém pensionu. Byli jsme tam asi ve čtyři a na dveřích se bimbala cedulka v češtině, že penzion byl po zimní sezoně uzavřen  Přemýšleli jsme, jestli se vrátit do Weileru, kde jsme byli první noc spokojení, ale to by znamenalo opět 150km na jih. Tak jsme vyrazili na východ, podjeli Tauernautobahn a přes Ramsau objeli Dachsteinský masiv na Tauplitz, Bad Ischl a u Wolfgangsee začali hledat alternativní nocleh. Nakonec nás napadl Panorama hotel Monsee ze sedmdesátek. Miluju socialistický brutalismus a už dlouho jsem tam chtěl přespat, asi ho znáte, stojí na mezinárodním rastplatzu na A1 a je tam výhled na Mondsee. Hotel byl kurevsky předražený, ale stálo to za to. Véču a drink jsme si dali v restauraci blízké pumpy na zahrádce v podvečer s noclehem padesát kroků od stolu, no prostě idylka 

Poslední den jsme po snídani vyrazili domů, což bylo asi 380km, takže pohoda. Celkem jsem v pěti dnech dal za volantem 2.700km (50h čisté jízdy), tak jsem byl docela na kopr, ale konečně jsem se dostatečně projel.
Nejvíc se mi líbil průsmyk Plöckenpass, koupačka v Trieste, celý okruh Lago di Garda a následná cesta Trento – Bolzano – Merano. Negativně hodnotím nudnou cestu z Trieste na Lago di Garda a tamní ubytování. Celková spotřeba byla příjemných 6.3 litrů na sto. S naší spotřebou to bylo poněkud horší  Foto sem nasypu až se k tomu dostanu.

[Radek]

.

[Radek]

.

[Radek]

.

[Radek]

.

[Radek]

.

[Radek]

.

[Radek]

.

[Ruda]

Fotky krásný, čtení si nechám na večer.. co kdybych to dal jako článek na stránky Radku?

[Radek]

Ahoj Rudo, jasně. Fotky jsem bral letem světem, byly 2 foťáky a celkem asi 500 fotek