Fórum

No koukám vybraná společnost podvodníčků a vyhejbačů se. Majora Halasze na vás pacholci.

Ja se hlasim k ulejvakum
Mel jsem znamou na vojenske zprave a opakovana souloz to vyresila
Ale vodmakat jsem si musel kazdy pismenko na braneckym dotazniku , byla to fuska, to vite kdyz chytne stara stodola tak se to blbe hasi....
Ale DOtaznik brance nedorazil a ja nebyl odveden......
Rad na to vzpominam ale otazka zni " nebyla by vojna meni drina"???

Tak u mě vyhrává se svým příběhem enougher

Mě ani neposlali braneckej dotazník, a bráchovi taky ne Od bráchy z učňáku se tam šel jeden maník přihlásit, že mu nepřišel braneckej dotazník, a oni mu řekli něco ve smyslu "jéje, my vás tu máme vedenýho, jako že jste umřel, to jste hodnej, že jste se přihlásil"
enougher: Zase za mladejch let to mohl bejt zajímavý zpestření nočního života, ne? Furt lepší, než tvrdnout v kasárnách a o tomhle jenom žvanit

Enougher, kdyz byla baba jeste k svetu. Lepsi nez cuchat smrad z 12ti propocenych ponozek na prtatym pokoji a skakat po panelech s lopatickou jako debil.

To jsou krásný historky Já jsem dostával opakovaně odklad a nakonec jsem odešel s modrou. Pomohla mi alergie, motivovala nechuť k uniformám.. Je fakt že sem tam měl někdo z kamarádů štěstí nebo chuť k tomu a dostal se někam, kam píše deerhunetr ale já to nenechal náhodě

se nestačím divit, jeden staatskripl vedle druhého, samý podvodník, ulejvák a budižkničemu
já jsem byl za mlada velký militarista, armáda mě bavila, ale všemi možnými postupy jsem se snažil nejít na vojnu, jelikož jsem se bál jak fyzické zátěže, tak nemám rád kolektivy a ten postsocialistický bordel jsem taky moc nechtěl poznat no nakonec mě odvedli i přes silnou zdravotní složku, alergie, na výšce jsem pak ještě dostal z toho stresu nějaké žlučníkové záchvaty, problémy s žaludkem atd... ale nic naplat, párkrát přišel povolávák, musel jsem vždycky onemocnět, ale napotřetí už to bylo i s výhružkou a za trest až na druhý konec republiky k dělostřelcům. Tam jsem byl naštěstí jako, sice neúspěšný, ale při té hrůze jeden z mála, částečný vysokoškolák po měsíčním přijímači vyslán na poddůstojnickou školu do Vyškova, tam to bylo super oproti té hrůze v lesích v kasárnách, brr, každý víkend doma, inteligentní lidi, no tam jsem pomalu začal přemýšlet, když už jsem tady, dám se k vojenské policii, to mě vždycky lákalo, ale nějak jsem nestíhal fyzicky, až jsem se ocitl u doktora, ten mě chtěl nejdřív vyléčit, že diagnoza lenost, ale jak se zakoukal do papírů, prohlásil, že na vojenských správách je banda tupců a jak jsem se vůbec dostal k průzkumákům?, no jel jsem spěšným vlakem do vojenské nemocnice Brno a na vánoce jsem už byl doma, po cca 3 měsících v armádě za rok byl nový přezkum, ale to byla už jen formalita, takže jsem si přinesl modrou knížku.

Ja jsem si prvni polovinu vojny odbyl ve vojenskem prostoru v prdeli uprostred lesu, nadhera, i s 1m snehu romantika. A pak mne prevelili na utvar jako poddustojnika... a to byl konec legrace.

To máš, Mario, pravdu, s odstupem času, jako sprostý vojín to uprostřed lesů byla romantika a jako poddůstojník bych se z toho zbytku vojny asi posral, vlastně všechno fungovalo na nich, že jsou tam nějací důstojníci jsem tušil pouze z různých papírů na nástěnce, popisek kanceláří a z vyprávění no každopádně, i když na to vzpomínám s úsměvem, tak mě ve skutečnosti mrazí v zádech a opravdu nebylo to nic hezkého pro mě, ale muselo to být, každý by tu vojnu měl poznat