Cesta na jih 2011 - A,SLO,I,A,D
Napsal: 05 srp 2011 15:11Tak jsme se s Milanem včera večer vrátili z vyjížďky na jih Evropy 
V úterý ráno jsme vyrazili přes Rakousko a Slovinsko do Terstu a následně na Lago di Garda. Rozhodli jsme se jet směrem na České Budějovice a pokračovat přes Linz na Villach. Povedlo se rozchodit i šíbr, takže s modrým nebem nad hlavou ubíhala cesta o poznání radostněji. Počasí nám přálo a takže jízda dle předpisů ani mě nedělala problém. I podél rakouské dálnice bylo na co koukat. Před Villachem jsme zatáhli mýto přes "traumatický tunel" a rozhodli se pro spestření cesty návštěvou Slovinska, kde jsme sice jednou špatně odbočili, ale možná i díky tomu nás silnice nahnala do brutálního stoupání, které se nakonec ukázalo jako průsmyk přes pohoří Triglav. V každé druhé zatáčce byla cedule s údajem o nadmořské výšce, který stoupal pravidelně o 50m nad mořem. Trochu jsem se bál, že nahoře bude jen parkoviště a otočka zpět, ale vše se v dobré obrátilo a .036 se vyškrábala na 1611m nad mořem, čímž pokořila Snežku
Slovinsko je opravdu překrásná země a když jsem viděl ty nádherně opravené domy ve vinařské oblasti podél italské hranice, tak jsem se pořád nemohl zbavit pocitu, kde jsme sakra u nás udělali tu chybu... Přes Sežanu jsme projeli do Terstu, což nám poskytlo úžasný pohled na celé město z nejvyššího bodu. Dole na promenádě byla spousta lidí a teplota šla cca. o 10°C nahoru. I přes to, že jsme jeli "na blind", tak nám shánění ubytování nezabralo prakticky žádný čas a v příjemném hotýlku kousek od moře jsme si ještě stačili dát drink na dobrou noc. Ráno byly domácí croissanty a cappucino v opravdu jiném rozměru, než je český člověk zvyklý, takže nic nebránilo vyrazit na cestu po italských okrskách.
Nejdřív jsme se zastavili v přímořském Gradu, kde nejspíš díky deltě řeky pláž nestála za nic, takže jsme razili dál a podél cesty se navíc objevily boxy na ruční mytí, takže auto dostalo důslednou očistu. Cesta pak ubíhala dál přes Benátky na Veronu přes Padovu, za kterou jsme se v malé domáci restauraci zastavili na pravé italské těstoviny, na které jsem se moc těšil
Nezklamali a opravdu silné místní piccolo probudilo naše smysly pro další cestu. Zanedlouho jsme byli u Lago di Garda a začali naší prohlídku okolí v Sirmione, které na špičce výběžku do jezera poskytuje výhled na všechy strany. Chvilku jsem pozevlovali městečkem a přes Desenzano jsme podél vody vyrazili shánět nějaký ten nocleh. Původní záměr v Desenzanu nevyšel, ale náhodou jsme narazili na pěkný hotel v Manerbě, kde se z restaurace člověk mohl jít hned vykoupat, čehož jsem po docela dlouhé cestě rád využil. Pak jsme si dali nějaké ty potvory a ryby k večeri a pomalu sledovali, jak se na Lagu zvedá vítr před bouří. Začaly se dělat vlny jako na moři a zakotvené lodičky se zlověstně kymácely, takže jsme šli spát. Naši snahu usnout sice trochu narušovali místní umělci z přilehlé restaurace plné rozjařených německých turistů středního věku, ale nakonec si i ti dali pokoj a zvítězil spánek spravedlivý 
Ráno jsme posnídali s výhledem na jezero a pomalu se vydali směrem k domuvu. Projížďka kolem západního břehu Gardy je opravdový zážitek. Nádherný výhled je v kombinaci s architekturou hotelů, které jsou i přes zašlou slávu v perfektním stavu, opravdu impozantní. Nad jezerem už se začaly rozestupovat Alpy a teplota začala padat. Na dálnice v Itálii jsme se celkově vykašlali, protože bychom po cestě nic neviděli a to jejich mýtné v těchto lokalitách také není zrovna zanedbatelné.
Chtěl jsem jet přes Brenner "po staré", abch viděl celnici, na které v Únosu aut kontrolují barona s Isderou, ale nejspíš jí zbourali, takže smůla. Pak jsme najeli na rakouskou dálnici a přes Mnichov vyrazili domů. Vystřízlivění na hranicích bylo opravdu kruté, protože takovou silnici, jako je ta naše, v kultivované cizině člověk opravdu nepotká...
Každopádně to bylo super a autíčko poslouchalo perfektně. Asi proto, že to pro něj je pořád přirozené prostředí
Zatím sem dám jen pár fotek, protože fotil hlavně Milan a musíme si přes týden vyměnit data.
V úterý ráno jsme vyrazili přes Rakousko a Slovinsko do Terstu a následně na Lago di Garda. Rozhodli jsme se jet směrem na České Budějovice a pokračovat přes Linz na Villach. Povedlo se rozchodit i šíbr, takže s modrým nebem nad hlavou ubíhala cesta o poznání radostněji. Počasí nám přálo a takže jízda dle předpisů ani mě nedělala problém. I podél rakouské dálnice bylo na co koukat. Před Villachem jsme zatáhli mýto přes "traumatický tunel" a rozhodli se pro spestření cesty návštěvou Slovinska, kde jsme sice jednou špatně odbočili, ale možná i díky tomu nás silnice nahnala do brutálního stoupání, které se nakonec ukázalo jako průsmyk přes pohoří Triglav. V každé druhé zatáčce byla cedule s údajem o nadmořské výšce, který stoupal pravidelně o 50m nad mořem. Trochu jsem se bál, že nahoře bude jen parkoviště a otočka zpět, ale vše se v dobré obrátilo a .036 se vyškrábala na 1611m nad mořem, čímž pokořila Snežku
Slovinsko je opravdu překrásná země a když jsem viděl ty nádherně opravené domy ve vinařské oblasti podél italské hranice, tak jsem se pořád nemohl zbavit pocitu, kde jsme sakra u nás udělali tu chybu... Přes Sežanu jsme projeli do Terstu, což nám poskytlo úžasný pohled na celé město z nejvyššího bodu. Dole na promenádě byla spousta lidí a teplota šla cca. o 10°C nahoru. I přes to, že jsme jeli "na blind", tak nám shánění ubytování nezabralo prakticky žádný čas a v příjemném hotýlku kousek od moře jsme si ještě stačili dát drink na dobrou noc. Ráno byly domácí croissanty a cappucino v opravdu jiném rozměru, než je český člověk zvyklý, takže nic nebránilo vyrazit na cestu po italských okrskách.
Nejdřív jsme se zastavili v přímořském Gradu, kde nejspíš díky deltě řeky pláž nestála za nic, takže jsme razili dál a podél cesty se navíc objevily boxy na ruční mytí, takže auto dostalo důslednou očistu. Cesta pak ubíhala dál přes Benátky na Veronu přes Padovu, za kterou jsme se v malé domáci restauraci zastavili na pravé italské těstoviny, na které jsem se moc těšil
Nezklamali a opravdu silné místní piccolo probudilo naše smysly pro další cestu. Zanedlouho jsme byli u Lago di Garda a začali naší prohlídku okolí v Sirmione, které na špičce výběžku do jezera poskytuje výhled na všechy strany. Chvilku jsem pozevlovali městečkem a přes Desenzano jsme podél vody vyrazili shánět nějaký ten nocleh. Původní záměr v Desenzanu nevyšel, ale náhodou jsme narazili na pěkný hotel v Manerbě, kde se z restaurace člověk mohl jít hned vykoupat, čehož jsem po docela dlouhé cestě rád využil. Pak jsme si dali nějaké ty potvory a ryby k večeri a pomalu sledovali, jak se na Lagu zvedá vítr před bouří. Začaly se dělat vlny jako na moři a zakotvené lodičky se zlověstně kymácely, takže jsme šli spát. Naši snahu usnout sice trochu narušovali místní umělci z přilehlé restaurace plné rozjařených německých turistů středního věku, ale nakonec si i ti dali pokoj a zvítězil spánek spravedlivý Ráno jsme posnídali s výhledem na jezero a pomalu se vydali směrem k domuvu. Projížďka kolem západního břehu Gardy je opravdový zážitek. Nádherný výhled je v kombinaci s architekturou hotelů, které jsou i přes zašlou slávu v perfektním stavu, opravdu impozantní. Nad jezerem už se začaly rozestupovat Alpy a teplota začala padat. Na dálnice v Itálii jsme se celkově vykašlali, protože bychom po cestě nic neviděli a to jejich mýtné v těchto lokalitách také není zrovna zanedbatelné.
Chtěl jsem jet přes Brenner "po staré", abch viděl celnici, na které v Únosu aut kontrolují barona s Isderou, ale nejspíš jí zbourali, takže smůla. Pak jsme najeli na rakouskou dálnici a přes Mnichov vyrazili domů. Vystřízlivění na hranicích bylo opravdu kruté, protože takovou silnici, jako je ta naše, v kultivované cizině člověk opravdu nepotká...
Každopádně to bylo super a autíčko poslouchalo perfektně. Asi proto, že to pro něj je pořád přirozené prostředí
Zatím sem dám jen pár fotek, protože fotil hlavně Milan a musíme si přes týden vyměnit data.
